Vlastní kapitál jako reálná opce u firem ve finanční tísni: dopady na oceňování a měření rizika

Tato diplomová práce zkoumá, jak se opční charakter vlastního kapitálu u firem ve finanční tísni promítá do měření rizika pomocí modelu CAPM a do oceňování vlastního kapitálu. Empirická část se zaměřuje na společnost OKD/NWR k 31. prosinci 2015, tedy krátce před zahájením insolvenčního řízení OKD. Práce porovnává klasický model diskontovaných peněžních toků založený na CAPM se strukturálním opčně-teoretickým přístupem vycházejícím z logiky modelu Black-Scholes-Merton. Výsledky ukazují, že po zohlednění omezené životnosti těžebních aktiv a vysokého zadlužení vede DCF model k záporným reziduálním hodnotám vlastního kapitálu. Ty jsou následně v souladu s principem omezeného ručení omezeny zdola nulou. Model BSM při konzervativních předpokladech rovněž vede k hodnotě vlastního kapitálu blízké nule. Jeho tržně kalibrovaná varianta však pomáhá vysvětlit, proč může mít vlastní kapitál firmy ve finanční tísni i nadále kladnou hodnotu. V hluboké finanční tísni totiž vlastní kapitál nepředstavuje pouze reziduální nárok na očekávané peněžní toky, ale také podmíněný nárok na možné budoucí zotavení hodnoty firmy. Závěry práce naznačují, že oceňování založené na CAPM se v blízkosti defaultu stává méně spolehlivým a mělo by být doplněno o explicitní posouzení opční výplatní struktury vlastního kapitálu. To je důležité zejména pro analytiky, věřitele, regulátory a odborníky na restrukturalizace při posuzování, zda je vlastní kapitál firmy ve finanční tísni ekonomicky bezcenný, nebo zda si stále zachovává určitou opční hodnotu.