Příliš kruté na to, aby selhaly: pohledy dopadových investorů na „zombie“ sociální start-upy

Práce zkoumá, jak generální partneři v fondech dopadového rizikového kapitálu přistupují k rozhodnutím o pokračování v podpoře sociálních start-upů s neuspokojivými výsledky. Jejím cílem je odhalit mechanismy, které vedou k setrvání kapitálu, a posoudit, zda dopadový rizikový kapitál vytváří specifické formy morálního financování, které mohou podporovat „zombifikaci“. Za tímto účelem byly vyvinuty dva nové teoretické konstrukty, dilema rukojmího příjemce a trojdílná typologie setrvání kapitálu, které byly zkoumány prostřednictvím abdukční studie více případů sedmi evropských fondů dopadového rizikového kapitálu. Výzkum přináší induktivní procesní model, který odhaluje, že na rozdíl od očekávání morální propojení s příjemci nezmírnilo rozpočtová omezení. Místo toho generální partneři fungovali na základě hierarchicky uspořádaného dvojího mandátu, v němž zůstala finanční návratnost rozhodujícím předpokladem pro následné financování. Vzhledem k tomu, že pozorované faktory ovlivňující shovívavost se úzce shodují s faktory v tradičním rizikovém kapitálu, studie dochází k závěru, že závazek k dopadu jako součást dvojího mandátu nezavádí jedinečné zranitelnosti, které podporují „zombifikaci“ v rámci třídy aktiv s dopadem.