Funkce diskontinuálního střihu v současné filmové recepci
Autor(ka) práce:
Lippmann, Otto
Typ práce:
Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Krauz, Tomáš
Oponenti práce:
Kolář, Vojtěch
Jazyk práce:
Česky
Abstrakt:
Tato bakalářská práce se zabývá vlivem nadměrné konzumace krátkometrážního obsahu na sociálních sítích na vnímání diskontinuálního střihu u současného diváka. Výchozí analýza problému ukazuje, že vlivem trendu intenzifikované kontinuity a nadměrné digitální stimulace může u moderního publika dojít k postupné vizuální otupělosti a kognitivnímu přetížení. Klasické teoretické principy filmové skladby tak narážejí na radikálně změněné divácké návyky. Pro empirické ověření tohoto fenoménu byl realizován experiment s autorským videem s prvky psychologického thrilleru (o stopáži 58 sekund) ve dvou variantách. Zatímco plynulé Video A striktně dodržovalo pravidla klasické kontinuity, Video B záměrně narušovalo filmový časoprostor pomocí tří diskontinuálních střihových technik: skoku přes osu, poskočného střihu a skoku po ose. Následný kvalitativní výzkum formou polostrukturovaných rozhovorů proběhl na vzorku osmi zástupců Generace Z s různou mírou expozice vůči sociálním sítím. Získaná data u zkoumaného vzorku naznačují, že účinek diskontinuity se diametrálně liší podle jejího druhu. Porušení prostorových pravidel pomocí skoku přes osu u testovaných diváků plošně ztratilo svůj dezorientující efekt nezávisle na jejich digitálních návycích, což lze teoreticky přisoudit efektu slepoty ke změnám a zjednodušené mizanscéně v testovacím videu. Vnímání časové diskontinuity naproti tomu přímo koreluje s mírou scrollování. U zkoumaných diváků se střední až extrémní digitální expozicí jsou tyto dříve radikální techniky podvědomě akceptovány jako běžná norma pro udržení dynamiky a nejsou vnímány jako rušivé chyby. Primární šokující a vytrhávající účinek poskočného střihu tak zůstal plně zachován výhradně u respondentů s minimalizovanou digitální expozicí. Výzkum naznačuje, že kognitivní přetížení z nadměrného scrollování otupuje vnímání filmové řeči a klasické diskontinuální techniky u většinového mladého publika selhávají ve svém původním uměleckém účelu.
Klíčová slova:
filmový střih; sociální sítě; diskontinuita; filmová řeč; poskočný střih; brain rot
Název práce:
The Role of Discontinuous Editing in Contemporary Film Reception
Autor(ka) práce:
Lippmann, Otto
Typ práce:
Bachelor thesis
Vedoucí práce:
Krauz, Tomáš
Oponenti práce:
Kolář, Vojtěch
Jazyk práce:
Česky
Abstrakt:
This bachelor's thesis explores the impact of excessive consumption of short-form content on social media on the perception of discontinuous editing by contemporary audiences. The initial analysis of the problem shows that due to the trend of intensified continuity and excessive digital stimulation, modern audiences may experience gradual visual desensitization and cognitive overload. Classical theoretical principles of film editing thus clash with radically altered viewing habits. To empirically verify this phenomenon, an experiment was conducted using an original video with elements of a psychological thriller (running 58 seconds) in two variants. While the seamless Video A strictly adhered to the rules of classical continuity, Video B intentionally disrupted cinematic spacetime using three discontinuous editing techniques: crossing the axis, the jump cut, and the axial cut. Subsequent qualitative research in the form of semi-structured interviews was conducted on a sample of eight Generation Z representatives with varying degrees of exposure to social media (ranging from tens of minutes to several hours a day). The data obtained from the examined sample strongly suggest that the effect of discontinuity differs diametrically depending on its type. The violation of spatial rules through crossing the axis has universally lost its disorienting effect on the tested viewers, regardless of their digital habits, which can theoretically be attributed to the change blindness effect and a simplified mise-en-scène in the test video. In contrast, the perception of temporal discontinuity correlates directly with the extent of scrolling. Among the examined viewers with medium to extreme digital exposure, these formerly radical techniques are subconsciously accepted as a common norm for maintaining dynamics and are not perceived as distracting errors. The primary shocking and jarring effect of the jump cut thus remained fully preserved exclusively among respondents with minimized digital exposure. The research suggests that cognitive overload from excessive scrolling desensitizes the perception of film language, and classical discontinuous techniques fail in their original artistic purpose for the majority of the young audience.
Klíčová slova:
discontinuity; jump cuts; social media; film editing; cinematic language; brain rot