Japan's Lost Decade remains one of the most widely studied episodes of prolonged stagnation in an advanced economy, yet much of the existing literature explains it through single causes examined in isolation. This thesis addresses that gap by exploring how macroeconomic policy weakness, financial sector dysfunction, and structural constraints interacted over time to prolong the downturn. Drawing on a descriptive time-series approach, the study traces Japan's key macroeconomic and financial developments during the 1990s and early 2000s through three connected channels - macroeconomic policy, the financial sector, and structural conditions. The findings indicate that neither monetary nor fiscal policy produced a durable recovery, as their effects were constrained by damaged bank balance sheets, impaired credit allocation, low investment responsiveness, and broader structural limitations. The analysis further shows that weak productivity growth, labour market segmentation, and demographic ageing contributed to delayed adjustment and a weaker recovery path. The thesis concludes that Japan's prolonged stagnation is best understood as the outcome of mutually reinforcing macroeconomic, financial, and structural weaknesses, rather than any single cause.
„Ztracená dekáda“ Japonska představuje jeden z nejvíce zkoumaných případů dlouhodobé ekonomické stagnace v rozvinuté ekonomice. Přesto je značná část odborné literatury zaměřena na jednotlivé příčiny tohoto období odděleně, aniž by dostatečně zohledňovala jejich vzájemné působení. Tato práce proto analyzuje, jak se slabiny makroekonomické politiky, problémy finančního sektoru a strukturální omezení vzájemně ovlivňovaly a společně přispěly k prodloužení hospodářské stagnace. Studie využívá deskriptivní analýzu, jejímž prostřednictvím sleduje vývoj klíčových makroekonomických a finančních ukazatelů Japonska v průběhu 90. let a na počátku 21. století. Analýza je členěna do tří vzájemně propojených oblastí – makroekonomické politiky, finančního sektoru a strukturálních faktorů. Výsledky ukazují, že ani měnová, ani fiskální politika nedokázaly zajistit trvalé hospodářské oživení, protože jejich účinnost byla omezena oslabenými rozvahami bank, narušeným úvěrováním, nízkou investiční aktivitou a přetrvávajícími strukturálními problémy. Současně se ukazuje, že pomalý růst produktivity, segmentace trhu práce a stárnutí populace dále zpomalovaly adaptační procesy a omezovaly tempo ekonomického oživení. Práce dochází k závěru, že dlouhodobou stagnaci japonské ekonomiky nelze vysvětlit jediným faktorem. Byla výsledkem souběžného působení a vzájemného posilování makroekonomických, finančních a strukturálních slabin, které společně přispěly k prodloužení období hospodářského útlumu.