IFRS 9 a modelování očekávaných kreditních ztrát

Tato práce posuzuje dva metodologické přístupy k odhadu point-in-time pravděpodobností selhání v rámci konceptu očekávané úvěrové ztráty (ECL) podle standardu IFRS 9. Jedná se o diskrétní model Markovovy přechodové matice, stresovaný pomocí zobecněného Vasíčkova modelu, a diskrétní model přežití (hazardní model) zahrnující makroekonomické proměnné a proměnné na úrovni dlužníka. Oba modely jsou odhadnuty na stejném panelu dat rezidenčních hypoték společnosti Freddie Mac na úrovni jednotlivých úvěrů, zahrnujícím roky 2015–2024, a vyhodnoceny za shodných základních, optimistických a pesimistických makroekonomických scénářů, což umožňuje srovnatelnost výsledků. Oba rámce identifikují nezaměstnanost a úrokovou sazbu jako významné makroekonomické faktory úvěrového rizika a produkují shodné seřazení scénářů, avšak liší se v odhadech celoživotní pravděpodobnosti selhání u výrazně delikventních úvěrů (60 DPD), zejména kvůli tomu, jak každý z rámců zachází s perzistencí stavu. Model přechodové matice umožňuje úvěrům návrat do řádně spláceného stavu, zatímco hazardní model udržuje stav delikvence po celou dobu projekce neměnný. Tento strukturální rozdíl také ovlivňuje tvar odhadnutých termínových struktur a citlivost na makroekonomický stres. Zjištění naznačují, že oba přístupy jsou spíše komplementární než vzájemně zaměnitelné, a zdůrazňují význam porovnávání jakékoli jednotlivé metodiky odhadu pravděpodobnosti selhání s alternativním přístupem při praktické implementaci IFRS 9.