Role fyzické atraktivity v hodnocení altruismu

Fyzická atraktivita dlouhodobě ovlivňuje sociální vnímání prostřednictvím takzvaného stereotypu „co je krásné, je dobré“ neboli halo efektu, který spojuje atraktivitu s pozitivními vlastnostmi, jež s ní přímo nesouvisejí. Tato práce zkoumá, do jaké míry tento vliv sahá – od pouhého připisování žádoucích vlastností až po skutečné altruistické chování a jeho hodnocení. Teoretická část se zabývá halo efektem, prémií za krásu, charakteristikami obličeje a hrou na diktátora jako nástrojem pro měření altruismu. Empirická část využívá dva zdroje dat: dotazníkové šetření, v němž respondenti hodnotili obličeje z hlediska atraktivity a souvisejících vlastností, a data ze hry na diktátora ze studie Miklánka (2018), která zachycují skutečné chování jednotlivců při rozdělování peněz. Hypotézy jsou testovány pomocí lineární regrese a korelačních analýz (Pearsonův, Spearmanův a Kendallův koeficient), a to jak na celém vzorku, tak samostatně podle jednotlivých sérií obličejů. Výsledky potvrzují silný halo efekt, zejména u vlastností, jako jsou laskavost, důvěryhodnost a štědrost, zatímco u vnímané inteligence je tento efekt slabší. Vztah mezi atraktivitou a altruismem se však mezi jednotlivými soubory obličejů liší, a výsledky tak neposkytují konzistentní důkazy o tom, že fyzický vzhled ovlivňuje altruistické chování.