Socioekonomický vývoj Mexika po vstupe do Severoamerickej dohody o voľnom obchode (NAFTA)

Tato diplomová práce zkoumá socioekonomický vývoj Mexika po vstupu do Severoamerické dohody o volném obchodu (NAFTA) se zaměřením na období 1984 až 2004. Cílem práce je analyzovat, jak uvolnění mezinárodního obchodu, nárůst zahraničních investic a prohlubující se ekonomická integrace ovlivnily hospodářský růst, produktivitu práce, strukturální změny a sociální ukazatele Mexika. Teoretický rámec vychází z Ricardovy teorie komparativních výhod, Heckscher-Ohlinova modelu, nové teorie obchodu, teorie endogenního růstu, Okunova zákona a teorie ekonomické integrace, které umožňují analyzovat transformační procesy mexické ekonomiky. Praktická část využívá panelové modely fixních efektů (FE) a modely metody rozdílů v rozdílech (DiD), přičemž Mexiko je porovnáváno s kontrolními zeměmi Chile, Peru a Kolumbií. Analyzovány jsou ekonomické proměnné (hrubý domácí produkt na obyvatele, produktivita práce, investice, obchodní otevřenost, struktura hospodářství a další) i sociální proměnné (nezaměstnanost, nerovnost, chudoba, vzdělanost a další). Výsledky ukazují, že vstup do NAFTA byl spojen s růstem produktivity práce, zvýšením reálného hrubého domácího produktu na obyvatele, přesměrováním exportu na technologicky náročnější odvětví a prohlubující se integrací na severoamerické trhy, zatímco sociální proměnné, zejména nezaměstnanost, potvrdily přímý vliv NAFTA, avšak vykazovaly podstatně mírnější vývoj než proměnné ekonomické. Práce tak poskytuje ucelenou analýzu socioekonomických změn v Mexiku v období po jeho začlenění do NAFTA.

This thesis examines the socioeconomic development of Mexico following its entry into the North American Free Trade Agreement (NAFTA), focusing on the period from 1984 to 2004. The aim is to evaluate how trade liberalization, the inflow of foreign direct investment, and deepening economic integration influenced Mexico’s economic performance, productivity growth, structural transformation, and key social indicators. The theoretical framework draws on Ricardian comparative advantage, the Heckscher-Ohlin model, the new trade theory, endogenous growth theory, Okun’s law, and the theory of economic integration, which together provide an analytical basis for assessing the transformation of the Mexican economy. The empirical section employs fixed-effects (FE) panel models and Difference-in-Differences (DiD) models, comparing Mexico with the control countries Chile, Peru, and Colombia. The analysis incorporates economic variables (GDP per capita, labor productivity, investment, trade openness, sectoral structure, and others) as well as social variables (unemployment, inequality, poverty, education, and others). The results indicate that NAFTA was associated with rising labor productivity, higher real GDP per capita, a shift toward more technologically advanced export structures, and deeper integration into North American markets. Social variables, particularly unemployment, confirmed a measurable effect of NAFTA, although their development was considerably more moderate than that of economic indicators. Overall, the thesis provides a comprehensive assessment of Mexico’s socioeconomic changes following its accession to NAFTA.