Normativní moc Číny ve střední a východní Evropě: Případ České republiky

Ve střední a východní Evropě jedinečná platforma regionální multilaterální spolupráce pod vedením Číny, která se označuje jako „16+1“ se při zahájení v roce 2012 setkala s nadšenými reakcemi. Toto velmi pozitivní přijetí naznačovalo, že by Čína mohla mít v tomto regionu určitý stupeň normativní moci. Po téměř deseti letech vývoje se však tato spolupráce dostala do bodu stagnace. Tato disertační práce si klade za cíl analyzovat, jak se nastupující normativní moc Číny snažila vybudovat „komunitu praxe“ (community of practice) v regionu střední a východní Evropy a proč se to v České republice nepovedlo. Tato disertační práce, založená na teorii normativní moci, využívá k realizaci výzkumného záměru metody komparativní diskurzivní analýzy a rámcové analýzy. Analýzou čínského pojetí spolupráce 16+1, české reakce na normativní diskurzivní praxi a srovnáním oficiálního diskurzu a mediálního rámování obou stran v procesu společné výstavby sdílené praxe jsem zjistila, že čínský přístup postrádal flexibilitu a nezískal od České republiky uznání jako normativní moc. Omezení vrcholné diplomacie, zdrcující ekonomické výsledky, česká disidentská kultura a koncept střední a východní Evropy samy o sobě podkopávají snahy Číny získat uznání vtomto regionu. Navrhováním inovativního procesu „získání uznání“ (earning recognition) a provedením hloubkové případové studie přispívá tato disertační práce k teoretickému rámci pro studium normativní moci mimo EU a empirického výzkumu čínsko-českých vztahů.