Každý retailový investor čelí povinnosti platit daně z kapitálových zisků. Tato studie staví na práci Aulericha (2011) a navrhuje využití put a call opcí k tomu, aby bylo možné se vyhnout platbě obvykle vyšší daně z krátkodobých kapitálových zisků a tyto zisky byly klasifikovány jako dlouhodobé. Retailoví investoři si mohou uzamknout zisk tím, že si koupí prodejní opci (put) a prodají nákupní opci (call) se strike cenou rovnou aktuální spotové ceně držené akcie. Na základě výsledků tato strategi... zobrazit celý abstraktKaždý retailový investor čelí povinnosti platit daně z kapitálových zisků. Tato studie staví na práci Aulericha (2011) a navrhuje využití put a call opcí k tomu, aby bylo možné se vyhnout platbě obvykle vyšší daně z krátkodobých kapitálových zisků a tyto zisky byly klasifikovány jako dlouhodobé. Retailoví investoři si mohou uzamknout zisk tím, že si koupí prodejní opci (put) a prodají nákupní opci (call) se strike cenou rovnou aktuální spotové ceně držené akcie. Na základě výsledků tato strategie může významně vylepšit návratnost po zdanění, a to přibližně o rozdíl daňové sazby krátkodobých a dlouhodobých kapitálových zisků. Z důvodu omezení ve Spojených státech je strategie s put a call opcemi pro daňové účely zakázána, když jsou opce použity pro stejnou akcii. Z toho důvodu jsou použity opce korelovaných aktiv jako nástroj k zajištění. Výsledky ukazují, že i tato strategie je lepší než prodej akcií a platby daně z krátkodobých kapitálových zisků. Rozhodnutí mezi využitím této strategie a prostou držbou akcie je nejednoznačné. Strategie s opcemi má nižší výnos, ale také nižší riziko, proto rozhodnutí záleží na preferenci každého investora. Oproti tomu využití indexu S&P 500 jako podkladové aktivum k zajišťovacímu instrumentu není lepší než prodej akcie. Důvodem je mnoho případů s nedostatečnou korelací mezi drženou akcií a indexem S&P 500. Zmírnění nesystematického rizika u S&P 500 není dostatečné, aby vyrovnalo nedostatek podobného vývoje ceny indexu a držené akcie. |