Organizace, příprava a management pavilonu Kazachstánu na 59. bienále současného umění v Benátkách

Tato práce je věnována prvnímu národnímu pavilonu Republiky Kazachstán na Benátském bienále současného umění. Umělecká komunita Kazachstánu se tento pavilon snažila vytvořit od roku 2005, přičemž čelila obrovským obtížím spojeným jak se státní byrokracií, tak s nedostatkem financí. Otevření pavilonu v roce 2022 se bohužel prolínalo s tragickými lednovými událostmi v Kazachstánu a válkou mezi Ruskem a Ukrajinou, ale navzdory tomu se díky neuvěřitelnému úsilí organizátorů národní pavilon Kazachstánu podařilo otevřít. Hlavní myšlenkou výstavy v pavilonu je umělecká propagace konceptu „Nové geniality“, založeného na textech a myšlenkách kazašského umělce, spisovatele a vynálezce Sergeje Kalmykova. Organizátoři se záměrně vyhnuli představování postkoloniálních klišé asijských zemí, a díky tomu získali vážné uznání ve světovém uměleckém tisku. V teoretické části je zdůrazněna důležitost propagace současného umění v zahraničí pro každou zemi; popisují se různé druhy světových bienále a podrobně se vysvětluje, jak se organizují výstavy v národních pavilonech. V praktické části autorka podrobně popisuje účast Kazachstánu na 59. Bienále, počínaje přípravami a konče ukončením výstavy.Bienále - počínaje přípravami a závěrečným zhodnocením výstavy. Cílem práce je zkoumání a hodnocení úspěchu debutového národního pavilonu Kazachstánu na Benátském bienále současného umění. V této práci jsou rovněž zjišťovány cíle organizátorů výstavy a jejich dosažení. V průběhu práce je provedeno srovnání s velmi podobným pavilonem Nepálu, které odhaluje zajímavé detaily. Práce využívá dostupné zdroje a také informace získané z polostrukturovaných rozhovorů se členy týmu připravujícího pavilon a dalšími odborníky v oblasti art managementu v Kazachstánu. V závěru autorka dokazuje hypotézu vytyčenou na začátku práce, že účast Kazachstánu s jeho národním pavilonem na Benátském bienále měla pozitivní vliv na vnímání umění této země ve světě, na kariéru účastníků pavilonu (kurátorů, komisařů a umělců) a zajistila účast Kazachstánu na Bienále na pravidelné bázi.V závěru autorka dokazuje hypotézu vytyčenou na začátku práce, a to že účast Kazachstánu s jeho národním pavilonem na Benátském bienále měla pozitivní vliv na vnímání umění této země ve světě, na kariéru účastníků pavilonu (kurátorů, komisařů a umělců) a zajistila účast Kazachstánu na Bienále na pravidelné bázi.