This thesis analyzes whether the Japanese economy was dynamically efficient or not during the years from 2003 to 2020. The concept of dynamic efficiency is explained using the overlapping generations model of Diamond (1965) and the contributions of Phelps (1961; 1965). The thesis explores the origin and implications of dynamic inefficiency as well as the possible theoretical instruments for dealing with it. Literature questioning the possibility of dynamic inefficiency is also included. Three tests are conducted to assess whether Japan is dynamically efficient or not. The first one is a preliminary test involving a comparison of the gross domestic saving rate with the capital share of output, as was suggested by Phelps (1961). This is followed by the test of Abel et al. (1989) including several corrections proposed by novel literature. An emphasis is put on precisely which aggregates are used and why. Finally, the test of Barbie et al. (2004) is performed. Contrary to previous research, the result is dynamic efficiency. A discussion about the usefulness of the tests concludes.
Klíčová slova:
overlapping generations model; dynamic efficiency; Japan; golden rule; pension system; government debt; rational bubbles
Název práce:
Dynamická efektivnost japonské ekonomiky
Autor(ka) práce:
Felcánová, Kateřina
Typ práce:
Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Potužák, Pavel
Oponenti práce:
Kureková, Lucie
Jazyk práce:
English
Abstrakt:
Tato práce analyzuje, zda byla japonská ekonomika v letech 2003 až 2020 dynamicky efektivní, či nikoliv. Koncept dynamické efektivnosti je vysvětlen pomocí modelu překrývajících se generací Diamonda (1965) a přínosů Phelpse (1961; 1965). Práce se zabývá nejen původem a důsledky dynamické neefektivnosti, ale také možnými teoretickými nástroji pro její řešení. Zahrnuta je rovněž literatura zpochybňující možnost dynamické neefektivnosti. Jsou provedeny tři testy, které hodnotí, zda je Japonsko dynamicky efektivní, či nikoliv. Nejprve je proveden předběžný test zahrnující porovnání míry hrubých domácích úspor s podílem kapitálu na produkci, jak navrhl Phelps (1961). Následuje test podle Abel et al. (1989) včetně několika korekcí navržených v novější literatuře. Důraz je kladen na to, které agregáty se přesně používají a proč. Nakonec je proveden test podle Barbie et al. (2004). Na rozdíl od předchozích výzkumů je výsledkem dynamická efektivnost. Práce je zakončena diskusí o praktické využitelnosti testů.
Klíčová slova:
racionální bubliny; model překrývajících se generací; dynamická efektivnost; Japonsko; zlaté pravidlo; penzijní systém; státní dluh