Selected Aspects of Business Environment, Cultural Specifics and the Formation of International Institutional Comparative Advantage of South Korea – Mutual Relationships

Jako základními zkoumanými problémy se práce zabývá historicko-socio-kulturním kontextem korejské politické ekonomie a jeho formujícím vlivem a dopady na podstatné aspekty korejského podnikatelského prostředí. Práce věnuje značný prostor specifickým korejským podnikatelským organizačním strukturám -- čäbolům - a uplatnění paradigmatu korejské formy racionality při reinterpretaci reformy korejské ekonomiky následující po Asijské měnové krizi v roce 1997. Stěžejní část práce představuje rozbor korejské politické ekonomie z pohledu formování její mezinárodní institucionální komparativní výhody, prostřednictvím níž jsou kulturní vlivy dovedeny až do způsobu, jímž se spolupodílejí na formování komoditní struktury korejského mezinárodního obchodu a korejského patentového specializačního profilu. Těžiště a rovněž významný přínos práce spočívá zejména v hledání vzájemných vazeb a souvislostí mezi zmiňovanými jevy. Výsledky práce dokumentují, že korejská socio-kulturní specifika stále významně ovlivňují podobu korejského podnikatelského prostředí a místní formy kapitalismu. Přetrvávající existence a úspěšnost čäbolů v současné korejské ekonomice dokazuje, že socio-ekonomicko-kulturní zdroje jejich existence se dosud nevyčerpaly, přestože od postkrizové reformy se v korejském prostředí jako novodobý fenomén stále více prosazují velké organizace podobného typu, jejichž firemní řízení je však založeno na obvyklých západních principech. Aplikace východní formy racionality na postkrizovou reformu ukazuje, že tato reforma byla založena na západním paradigmatu zohledňujícím ideální liberální formu anglo-amerického kapitalismu a řízení krize tak bylo etnocentrické. Z pohledu institucionální komparativní výhody práce konstatuje, že Jižní Koreu lze charakterizoval jako skupinově koordinovanou tržní ekonomiku, v níž hrají zásadní úlohu vazby mezi jednotlivými aktéry politické ekonomie, s prvky liberálně koordinovaných tržních ekonomik, přičemž hlavní koordinační mechanismus korejské politické ekonomie představují husté sítě socio-ekonomických vztahů vysoce partikularistické povahy vycházející z korejských socio-kulturních specifik. Toto uspořádání vybavuje korejské firmy lépe pro inkrementálně-inovační produkční strategie, avšak tzv. korejská "mobilizační kultura" a další specifické organizační principy a rysy firemní kultury rovněž dávají korejským firmám výhodu v některých radikálně-inovativních oborech.