Sedmdesátá léta byla pro Spojené státy obdobím velkých změn, jak na straně vnitřní hospodářské politiky, tak i v rámci mezinárodního obchodu a zahraničně-politických vztahů.Monetární politika ustupovala do pozadí a cílem hospodářských politik vyspělých zemí se stal ekonomický rozvoj a dosažení plné zaměstnanosti. Hlavním nástrojem k dosažení těchto cílů byla fiskální politika, která povolovala používání státních deficitů v době recese.V druhé polovině šedesátých let ve Spojených státech nabírala inflace již na svém tempu, které ještě zrychlilo v následujícím období. Významně ekonomikou Spojených států a také celosvětovým hospodářstvím otřásla první ropná krize v roce 1973, která měla za následek růst cen energetických zdrojů a potravin.V zahraniční politice Spojených států došlo také k výrazným změnám, hlavně prostřednictvím diplomacie Henryho Kissingera. Zahraniční politika sedmdesátých let byla směrována do více oblastí, a potřebovala pevnou základnu v podobě silné vnitřní ekonomiky. Hospodářství Spojených států se však ale dostalo do hluboké recese ? objevil se problém stagflace. Nastupující restriktivní fiskální politika však situaci nezlepšovala, neboť stále docházelo k růstu vládních výdajů.Od poloviny sedmdesátých let se také měnil teoretický základ hospodářských politik západních ekonomik. Ve Spojených státech se postupně zájem hospodářské politiky přesouval ze strany poptávky na stranu nabídky a na konci období se již plně rozvinuly neokonzervativní principy hospodářské politiky. Spojené státy vstoupily do osmdesátých let s hospodářským oživením ekonomiky a následným hospodářským růstem v podobě reaganomiky a v zahraniční politice s rázným přístupem k Sovětskému svazu. |