Long-term balancing of the pension account through the promotion policy of the reproductive generation in the Czech Republic

Ekonomická realita současných dnů ukazuje, že jak důchodový, sociální, daňový, tak vzdělávací systém (a to jsme se nezabývali bytovou politikou přívětivou k mladým rodinám) doplácí na sporná či až chybná rozhodnutí minulých měsíců a let. Mnohá taková rozhodnutí jakoby ani nebyla provedena na základě vědeckých a odborných analýz, výsledků a doporučení, ale na základě vlivu a urputnosti lobbyistů a jiných skupin. V oblasti sociální politiky nám chybí sociální vize (tj. dlouhodobý výhled orientace sociální politiky), kterou by mohli občané akceptovat a pracovat s ní. Penzijní spoření i připojištění funguje prakticky na principu barterového obchodu - my vám pošleme příspěvky, vy je budete investovat do našich dluhopisů emitovaných k vyrovnání vládního dluhu způsobeného také těmito příspěvky, vám to přinese zisky, nám vyrovnanost a splnění povinností. Daňový systém se svými odpočty, slevami a konsolidacemi zvýhodňuje vybrané skupiny před jinými. Sociální systém se svými náhradními dobami, předčasnými důchody, nadměrnými valorizacemi, délkou rodičovské dovolené a dalšími výhodami téměř devastuje přirozený vývoj společnosti, jejích příjmů a výdajů. Vzdělávací systém v raném věku jedince nezajistí jeho dostatečnou předškolní výchovu, rodiče mění v úplatkáře, aby vůbec mohli své čtyř-leté a starší děti někam umístit (o mladších ani nemluvě), následná prodloužená délka povinné školní docházky způsobí pouze pozdější nástup jedinců na pracovní trh a střední a vysoké školy často vychrlí vysoké množství jedinců bez možnosti získat tolik potřebné praktické dovednosti z firem a institucí, což z mnoha dělá hned v prvních fázích jejich pracovního života sice ekonomicky aktivní, ale nezaměstnané. Jsme zkrátka zemí fenoménů. V oblasti výše a způsobu podpory penzijního připojištění soukromým společnostem jsme na prvních příčkách. V oblasti podpory moderních žen a skloubení jejich rodinné a profesní dráhy v oblasti částečných úvazků a podpory flexibilních pracovních smluv, zajištění široké nabídky služeb předškolní péče o děti jsme naopak na příčkách posledních, a to nejen v evropském, ale celosvětovém srovnání. Hrozí nám tedy, že za 50 či 60 let nebude dostatek kvalifikované pracovní síly, lidského kapitálu, který je zásadní nejen v ekonomické, ale i společenské rovině. Tato disertační práce měla za cíl potvrdit či vyvrátit hypotézu, že kombinací více nástrojů více politik cílených na podporu reprodukční generace, nikoli přímou finanční pro-populační politikou, ale nepřímou podporou nabídky služeb rodičům a podporou zaměstnavatelů nabízet flexibilní pracovní smlouvy či se na této nabídce služeb rodičům podílet, může dojít k dlouhodobému vyrovnání důchodového účtu tak, aby nedosahoval deficitů a zároveň nedeformoval celý vývoj ekonomiky a podpořil flexibilitu trhu práce. Na nové přírůstky v podobě dětí se možná kontroverzně dívá jako na lidský kapitál, ale z ekonomického hlediska tomu tak jednoduše je. Nejen, že nefunguje přístup státu, ale absolutně nekoncepční je také přístup samosprávy, která v mnoha regionech brání rodinám z důvodu nezajištění dostatečné péče o děti, dosáhnout standardní životní úrovně a umožnit skloubení pracovního a rodinného života. Nabízí se proto řešení nikoli již jednou nepřijatých zaměstnavatelských penzijních fondů, ale řešení v podobě zaměstnavatelských zařízení služeb péče o děti zaměstnanců ve spolupráci se státní správou a samosprávou. Tato práce si stanovila na začátku hypotézu, která byla modelem potvrzena. Průběžný důchodový systém při správném zapojení všech politik je v dlouhodobém horizontu stabilní (při předpokladu 2 děti na 1 matku), je spravedlivý a efektivní. Přerozdělovací funkce státu se z velké části přesunula do role poskytovatele služeb. Náklady na zřízení a provozování takových služeb by byly pokryty zrušením či alespoň podstatným snížením příspěvků na penzijní připojištění, zrušením II. pilíře důchodového spoření, zkrácením doby výplaty rodičovského příspěvku, zvýšenou zaměstnaností, aktivitou pracovníků, větší výkonností a produktivitou a následných zisků firem a živnostníků a v kombinaci s kvalitní daňovou politikou bez distorzí či jednostranného zvýhodňování a nesmyslných úlev by byla zajištěna stabilita nejen důchodového účtu, ale celé ekonomiky a veřejných financí. Nižší míra transferů bude ve výpočtu HDP vykompenzována vyšší spotřebou a investicemi, vládními nákupy atd.