Podniková kultura je dnes nedílnou součástí řízení organizace a výrazně promlouvá do jejích klíčových procesů. Jednou z příčin zvýšeného zájmu o toto téma je japonský ekonomický ?boom? z poválečného období. Na konci 70. a počátkem 80. let minulého století se američtí odborníci začali důkladně zajímat o filozofii japonských firem a jejich techniky řízení, neboť japonský úspěch představoval pro americký průmysl velkou výzvu. Vyvstaly otázky ohledně efektivnosti západních způsobů organizačního řízení a ekonomičtí teoretici i manažeři zaměřili svou pozornost na kulturní aspekty těchto podniků.
Kultura podniku má v současnosti své pevné místo mezi jeho základními zdroji hodnot a lze říci, že její důležitost z tohoto pohledu neustále roste. Hodnota podniku pramení jak z finančního, tak i duševního kapitálu, v němž podstatnou úlohu zastává lidský faktor. Každé organizované seskupení lidí si vědomě i nevědomě vytváří svoji kulturu, tedy jistá pravidla a vzorce jednání, hodnoty i způsoby, které jsou a nejsou akceptovány. V každém podniku proto vzniká vždy ?nějaká? kultura a úkolem managementu je tuto kulturu nejen monitorovat, ale především usměrňovat a umisťovat ji do pevně daných intervalů, které jsou předem promyšleny a ?zkalkulovány?.
Z teorie podnikové kultury, kterou bych ráda interpretovala v úvodních částech této diplomové práce plyne, že existují různé úrovně podnikové kultury, které se mezi sebou liší nejen svou možností být zpozorovány vnějším subjektem, ale především tím, že pro management podniku je více či méně obtížné na tyto úrovně působit a měnit je. Důležité proto tedy bude, aby se řízení podniků vždy zabývalo touto oblastí ?svého? kapitálu a nepodceňovalo jejich význam ani účinek. |