The Czech Women's Lobby as an Actor in Combating Violence Against Women

Násilí páchané na ženách je rozšířeným společenským problémem s přesahem do lidských práv, hospodářství a veřejného zdraví. Diplomová práce hodnotí přínos České ženské lobby (ČŽL) – koalice českých ženských organizací – při prosazování opatření proti násilí se zaměřením na její roli při podpisu a ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí (Istanbulské úmluvy). Na násilí pohlíží jako na komplexní problém veřejné politiky a na Úmluvu jako na nástroj pro jeho řešení. Aplikuje kombinaci diskurzní analýzy článků veřejnoprávního zpravodajského portálu ČT24 a teorie tří proudů (MST). Výzkum ukázal, že ČŽL významně přispěla k medializaci problematiky násilí na ženách, ale její vliv na podpis a ratifikaci byl omezený. Mezi identifikované překážky patří zrušení funkce ministra pro lidská práva, nízký vliv v poradních orgánech vlády a chybějící mediální strategie. Práce potvrzuje vliv informací, resp. dezinformací na proces lobbování. Zdůrazňuje potřebu širší spolupráce mezi aktéry a navrhuje další výzkum.

Violence against women is a widespread societal problem with implications for human rights, the economy and public health. The thesis evaluates the contribution of the Czech Women's Lobby (CWL) – a coalition of Czech women's organizations – in advocating for action against violence, focusing on its role in signing and ratifying the Council of Europe Convention on Preventing and Combating Violence against Women and Domestic Violence (Istanbul Convention). It sees violence as a complex public policy problem and the Convention as a tool for addressing it. It applies a combination of discourse analysis of articles from the public news portal ČT24 and the Multiple Streams Theory (MST). The research found that the CWL contributed significantly to media coverage of the issue of violence against women but its impact on signing and ratification was limited. Obstacles identified include the abolition of the position of Minister of Human Rights, low influence in government advisory bodies, and lack of a media strategy. The thesis confirms the impact of information, or more specifically, disinformation, on the lobbying process. It highlights the need for wider cooperation between actors and suggests further research.