Based on a study of leadership tools used in virtual teams, this bachelor's thesis examines how virtual leaders utilise specific tools in relation to three relational factors: trust, belonging, and loneliness. Due to the lasting shift towards remote work caused by globalisation and the COVID-19 pandemic, the toolkits available to virtual leaders have undergone significant transformation, yet the topic remains under-researched. Utilising a quantitative bilingual questionnaire yielding 82 valid responses and key theories such as Media Richness Theory, Media Synchronicity Theory, and Media Multiplexity Theory, the thesis presents findings highlighting belonging as the strongest factor, with trust ranking high among peers yet weaker towards the leader due to the increased perceived distance caused by the leader's structural position within the virtual environment. Loneliness was identified as a latent factor, as the respondents acknowledged the lower frequency of social contact yet also reported low personal isolation despite the absence of preventive tools implemented by the investigated leaders. The results also underscored a key mismatch between the highest-cited leadership priority, clear communication, and its inadequate perceived delivery. To address this discrepancy, the findings imply that combining a smaller set of complementary channels with synchronous and asynchronous attributes, such as Microsoft Teams and shared documents respectively, supports the informational exchange essential for effective virtual leadership. Lastly, the thesis draws to a close with practical recommendations for virtual team leaders and managers.
Na základě studie nástrojů vedení používaných ve virtuálních týmech se tato bakalářská práce zabývá tím, jak virtuální vedoucí využívají konkrétní nástroje ve vztahu ke třem vztahovým faktorům: důvěře, pocitu sounáležitosti a osamělosti. Vzhledem k trvalému posunu směrem k práci na dálku, způsobenému globalizací a pandemií COVID-19, prošly sady nástrojů, které mají virtuální vedoucí k dispozici, významnou proměnou, avšak toto téma zůstává dosud nedostatečně prozkoumané. S využitím kvantitativního dvojjazyčného dotazníku, který přinesl 82 platných odpovědí, a klíčových teorií, jako jsou teorie mediální bohatosti, teorie mediální synchronicity a teorie mediální multiplexity, práce prezentuje zjištění zdůrazňující sounáležitost jako nejsilnější faktor, přičemž důvěra je vysoká mezi kolegy, avšak slabší vůči vedoucímu kvůli vnímané větší vzdálenosti způsobené strukturální pozicí vedoucího ve virtuálním prostředí. Osamělost byla identifikována jako latentní faktor, neboť respondenti přiznali nižší frekvenci sociálních kontaktů, avšak zároveň uváděli nízkou míru osobní izolace navzdory absenci preventivních opatření ze strany zkoumaných vedoucích pracovníků. Výsledky rovněž zdůraznily zásadní nesoulad mezi nejčastěji zmiňovanou prioritou vedení, jíž je jasná komunikace, a vnímáním její nedostatečné realizace. Zjištění naznačují, že k vyřešení tohoto nesouladu přispívá kombinace menšího počtu vzájemně se doplňujících komunikačních kanálů se synchronními a asynchronními vlastnostmi, jako jsou například Microsoft Teams a sdílené dokumenty, což podporuje výměnu informací nezbytnou pro efektivní virtuální vedení. Na závěr práce jsou uvedena praktická doporučení pro vedoucí a manažery virtuálních týmů.
Klíčová slova:
důvěra; sounáležitost; osamělost; počítačem zprostředkovaná komunikace; práce na dálku; virtuální týmy; virtuální vedení; nástroje vedení