Nerovnováha na peněžním trhu v teorii endogenních peněz

Disertační práce se zabývá nerovnováhou na peněžním trhu v teorii endogenních peněz. V ekonomii nového konsensu jsou peníze endogenní a pasivní. Trh peněz není uvažován a pokud ano, tak pouze v implicitně předpokládané rovnováze, přičemž nejsou diskutovány mechanismy tuto rovnováhu zajišťující. V postkeynesovské ekonomii se vede diskuse, jestli nerovnováha na trhu peněz může nastat. Horizontalisté obhajovali rovnost peněžní zásoby a poptávaného množství peněz, naproti tomu argumenty některých strukturalistů založené na nezávislé funkci poptávky po penězích ukazují, že nerovnováha na trhu peněz může nastávat. Disertační práce proto analyzuje mechanismy zajišťující rovnováhu na trhu peněz. Jediný mechanismus, který umožňuje pasivitu peněz, je mechanismus zpětného toku. Ten nicméně nemůže být považován za univerzální, protože ne všechny ekonomické subjekty vytvářející poptávku po penězích mají dlužnickou pozici vůči bankovnímu systému. Z toho důvodu je nutné přizpůsobení některých argumentů funkce poptávky po penězích a peníze jsou endogenní a současně aktivní. Ekonometrické testy studující nezávislou poptávku po penězích a z ní vyplývající možnost nerovnováhy na peněžním trhu založené na testech Grangerovy kauzality se zdají být metodologicky problematické a ukazují smíšené výsledky. Nerovnováha na peněžním trhu nemůže být vyloučena. Současná měnová politika založená převážně na přístupu nového konsensu tak opomíjí jeden kanál měnově politické transmise. Teoretická analýza naznačuje, že rovnováha na peněžním trhu musí být (alespoň zčásti) obnovována změnami faktorů poptávky po penězích, což může vést ke změnám jiných makroekonomických proměnných včetně inflace.