Motivace pracovníků neziskových organizací

Role neziskového sektoru v České republice získala v uplynulých dekádách nebývale na významu. Počet neziskových organizací a zaměstnanost v neziskovém sektoru se stále zvyšuje. Současně však čelí ředitelé neziskových organizací problémům spojených s vysokou fluktuací zaměstnanců. Lze předpokládat, že motivace pracovníků neziskových organizací se liší od motivace zaměstnanců v podnikovém sektoru. Cílem této práce je analyzovat vliv specifik neziskového sektoru na motivaci pracovníků působících v sociální oblasti v České republice. Hlavním přínosem mého výzkumu je, že ředitelé neziskových organizací budou moci využít výsledků a doporučení k udržení zkušených zaměstnanců v organizaci. V mém výzkumu bylo potvrzeno, že spokojenost s odměnou za práci nemá vliv na záměr zaměstnance opustit organizaci. V souladu s teorií pracovní motivace bylo prokázáno, že klíčovou roli v otázce motivace hraje v neziskovém sektoru poslání neziskové organizace. Překvapivě se však ukázalo, že nejdůležitějším faktorem motivace pracovníků neziskového sektoru je pocit uznání. Pokud jsou pracovníci přesvědčeni, že si ostatní zaměstnanci a vedení organizace váží jejich práce, tak neuvažují o odchodu z organizace, přestože nejsou spokojeni s výší svého mzdového ohodnocení. Existuje mnoho způsobů, jak oceňovat pracovní výkon zaměstnanců, které zásadně nezvyšují mzdové náklady. Odměna může spočívat v pravidelném verbálním ocenění nejlepších zaměstnanců, nebo poskytováním mimořádných nepeněžních benefitů kompenzujících stres prostřednictvím péče o fyzické a duševní zdraví (poukázky na relaxační a masážní služby, vstupenky na kulturní a sportovní akce). Pracovníci neziskových organizací hodnotí také mimořádně kladně opatření umožňující jim slaďovat rodinný a profesní život.