Práce se zabývá možnostmi, které poskytuje prostředí Internetu k urychlení
komunikace s finančním úřadem. Sumarizuje požadavky kladené na tuto komunikaci
současnou legislativou. Zejména pak zákonem o elektronickém podpisu č. 227/2000 Sb. a
zákonem o správě daní a poplatků č. 337/1992 Sb. Legislativa umožňuje v současné době
učinit podání směřovaná správci daně nejen v klasické papírové podobě, ale rovněž
prostřednictvím datové zprávy opatřené zaručeným elektronickým podpisem. Za tímto
účelem je třeba získat kvalifikovaný certifikát. Tímto kvalifikovaným certifikátem pak lze
daňové podání digitálně podepsat a zaslat jej správci daně. V práci je demonstrováno nejen
získání kvalifikovaného certifikátu, ale rovněž samotný proces podání daňového přiznání.
Elektronický podpis ale samozřejmě neslouží pouze k podávání daňových přiznání.
V současnosti jej lze využít i pro komunikaci s řadou dalších státních institucí a také pro
zaručení větší bezpečnosti komerční komunikace. Navíc se tyto možnosti dále rozšiřují.
Zvyšování počtu vydaných kvalifikovaných certifikátů a uskutečněných elektronických
podání dokazují i statistiky. Dalšímu rozvoji ovšem stojí v cestě různé bariéry, jako
například počítačová gramotnost nebo větší uživatelská přívětivost vyvíjených aplikací.
Tyto a další problémy jsou spolu s návrhy na aktualizaci elektronické komunikace
diskutovány v této práci. |