Tato práce se zabývá především vymezením venkova v České republice, jeho charakteristikou, historickým vývojem, stylem života na venkově a především jeho sociálními aspekty, který je přeci jen odlišný od městského, i když se rozdíly pomalu stírají. Jsou zde zkoumány životní podmínky venkovského obyvatelstva a srovnány s podmínkami ve městech a nastíněny základní problémy, se kterými se venkov u nás potýká a souvislosti, které mají vliv na stabilizaci venkovského obyvatelstva a udržení ekonomické funkce vesnice. Po roce 1989 dochází k významné změně vlastnické struktury venkova a zemědělství, klesá zaměstnanost v zemědělské prvovýrobě, roste nezaměstnanost, mění se nabídka pracovních příležitostí i způsob života na venkově. Venkovská obec se stává relativně samostatným subjektem, a roste význam obecního zastupitelstva. Sociální struktura venkova je tvořena ekonomicky aktivním obyvatelstvem, mladými lidmi a především seniory, jejichž počet v poslední době poměrně výrazně roste. Předpokladem dlouhodobé perspektivy je možnost vhodného zaměstnání a dostupnost kvalitního vzdělání pro děti. Senioři zase potřebují přístupnou a kvalitní sociální a lékařskou péči. Informace, které jsou zde presentované, jsou čerpány především z výsledků výzkumů Sociologické laboratoře České zemědělské univerzity v Praze, která je zaměřena na sociologii venkova |