Komparace bilaterálních smluv o sociálním zabezpečení

Koordinace sociálního zabezpečení formou bilaterálních smluv o sociálním zabezpečení je specifickou oblastí mezinárodního práva, které je vhodné věnovat pozornost. Česká republika má v současné době uzavřeno 16 bilaterálních smluv o sociálním zabezpečení, které jsou platné v plném svém rozsahu. V této práci je analyzováno právě těchto16 smluv, které jsou následně srovnávány s principy uplatňovanými koordinačním nařízením EP a Rady ES č. 883/2004, které vstupem České republiky do Evropské unie nahradilo bilaterální smlouvy, které měla Česká republika uzavřené se státy Evropské unie. Cílem práce je provést detailní analýzu a odpovědět v práci na otázky, které s touto problematikou přímo souvisí. Nejprve je práce zaměřena na problematiku osobního rozsahu, tedy na otázku, jaké osoby jsou smlouvami kryty. Následně je důraz kladen na věcný rozsah smluv a je odpovězeno na otázku, jaké subsystémy jsou smlouvami pokryty, jaké principy pojištění jsou uplatňovány a jak se tyto principy liší od principů uplatňovaných v nařízení EP a Rady ES č. 883/2004. V poslední části je práce zaměřena na otázku možných přístupů k budoucí koordinaci sociálního zabezpečení v celosvětovém měřítku. Výsledky analýzy bylo dospěno k závěru, že smlouvy uzavřené Českou republikou nejsou jednotnými právními dokumenty, naopak se ve všech výše zmíněných faktorech od sebe odlišují. Je proto při řešení jednotlivých situací vždy nutné detailně prostudovat každou smlouvu zvlášť a nedělat závěry na základě všeobecné znalosti problematiky.