Úloha Svatého stolce v mezinárodních politických vztazích po II. světové válce

Nejen v běžné publicistice a literatuře, ale často i v odborných statích se setkáváme s jistým hodnocením protagonistů světové politiky. Měřítka, podle kterých se síla toho či onoho subjektu určuje, podle mého názoru, nezabírají často celou škálu faktorů, podle kterých by se z mého pohledu měla míra vlivu na světové dění posuzovat. Není jistě sporu ani pochyb, že vedle bohatství nerostného, teritoriální rozlohy, velikosti armády, síly ekonomiky, je také hledisko duchovní. Moderní výklady dějin se ale více soustředí na neduchovní rozměr toho, čím je kormidlo dějin ovlivňováno. Nicméně stojí minimálně za širší zamyšlení, je-li tomu opravdu tak. Úloha Svatého stolce jako politického hráče byla v posledních desetiletích podceňována. Avšak pováleční papežové, především Jan XXIII. a Jan Pavel II., díky své autoritě, vrátili Svatý stolec zpět mezi důležité politické hráče. Apoštolská stolice však nemůže si do budoucna nemůže automaticky mezinárodní vliv nárokovat. Záleží především na jejím hlavním představiteli, jakým způsobem se svým postavením naloží a jaké ambice zasahovat do mezinárodních událostí bude mít.