Konvergenční procesy rentability a růstu

Záměrem disertační práce je analyzovat konvergenční procesy pro rentabilitu a růst k obohacení možností, které budou pro oceňování podniků v ČR využitelné. V prvé části práce se zabývám teoretickým základem konvergenčních procesů. Účelem je najít v ekonomické teorii indicie svědčící pro či proti existenci konvergenčních procesů a posoudit existující modely pro výnosové oceňování obsahující konvergenční přístupy. V druhé části se zaměřuji na vybrané empirické studie zabývající se růstem a rentabilitou, abych identifikoval hlavní problémy, jimž je třeba se ve vlastním výzkumu vyhnout, nalezl směr, kterým je vhodné se vydat, a posoudil nástroje, které je vhodné k vlastní analýze využít. Zároveň se snažím najít indicie, které by podporovaly nějaký zřetelný vzor vývoje rentability a růstu. Stručně lze shrnout, že konvergenční procesy mají dostatečnou oporu jak v obecné, tak ve specificky zaměřené ekonomické teorii. Obecná teorie i teorie financí a řízení podniku podporuje existenci konvergenčních procesů, neboť mohou mít na konkurenčním trhu základ v životnosti konkurenčních výhod. Z hlediska ověření konvergenčních procesů v praxi jsou však empirické studie zpracovány na datech zahraničních trhů, přičemž výsledky jsou zejména v oblasti rentability regionálně, oborově i časově odlišné. Pro český trh zatím žádná analýza zpracována nebyla. Třetí část disertační práce je tedy zaměřena na vlastní testování vývoje rentability a růstu. Obě veličiny testuji jak na panelových datech, tak na individuálních časových řadách jednotlivých subjektů. Panelová data testuji za účelem zjištění rozdělení pravděpodobnosti vývoje rentability a růstu a k posouzení vhodných postupů individuálních testů. Zároveň se snažím testovat průvodní jevy, které souvisí s některými vzory vývoje sledovaných veličin, jako je náhodnost rozdělení či udržitelnost určité úrovně rentability či růstu. V testování individuálních dat, které je provedeno jen na subjektech s dostatečnou délkou časové řady, se pak snažím identifikovat význam jednotlivých vzorů vývoje. Nástroje využité v této části se skládají především ze spektra nástrojů matematické statistiky. Ze získaných poznatků jsem následně zpracoval doporučení pro oceňovací praxi. Proces eliminace vyšších úrovní rentability či růstu je relativně rychlý. Testy panelových dat i časových řad svědčí pro to, že většina individuálního vývoje rentability či růstu se zdá být náhodná. V případě rentability byly sice u menšinové, avšak významné části subjektů nalezeny známky udržitelnosti rentability, nikoliv však v dlouhém období. Udržitelnost růstu nebyla významně identifikována ani ve střednědobém horizontu. Na základě výsledků práce lze konstatovat, že modely s konvergenčním průběhem lze využít spíše výjimečně, a to u subjektů, které dosahují stabilně a dlouhodobě úrovně rentability nad úrovní dlouhodobě udržitelnou. V případě, kdy u většiny subjektů je indikován náhodný průběh rentability a u některých subjektů probíhá konvergence spíše oscilací, by nevhodné využití konvergenčního průběhu oproti přímému využití střední hodnoty, vedlo k vysoké chybě.