Ekonomická diplomacie v novém tisíciletí a implikace pro ČR

Ekonomická diplomacie je v posledních letech stále častěji skloňovaným pojmem, a to zejména v politickém životě a v mediálním prostoru. Je rovněž fenoménem, který je v českých podmínkách stále velice nejasně definovaný. Může představovat jednu z klíčových složek diplomacie jako takové, stejně tak jí ale můžeme rozumět ve smyslu jedné ze složek hospodářské politiky státu. Nejasné zůstává také to, co lze konkrétně pod tento pojem zahrnout. Obzvláště pro stát a ekonomiku typu malá až střední, velmi otevřená a exportně založená, kterou Česká republika je, představuje ekonomická diplomacie velice aktuální téma. Nicméně současně s tím se objevuje řada výzev, které před českou ekonomickou diplomacií stojí. Vyspělé státy světa jsou svědky nedávné poměrně dlouhotrvající ekonomické recese a některé pozice již přebraly státy, které donedávna stály víceméně na periferii vývoje. Dizertace v celé své struktuře pracuje s různými pohledy na ekonomickou diplomacii jako fenomén. V prvé řadě se jedná o chápání ekonomické diplomacie jako předmětu teoretického zkoumání (v rámci šířeji uchopené diplomacie) a zároveň jako jedné z dimenzí zahraniční politiky, což s sebou přináší také praktickou implementaci nástrojů ekonomické diplomacie (např. podporu exportu či zahraničních investic). Vzhledem k tomu, že je ekonomická diplomacie určována politiky jako součást širší zahraniční politiky, ale je cílena na ekonomické subjekty a ekonomické veličiny, jedná se zároveň o fenomén, kde se organicky propojuje politika a ekonomika. Hlavní přínos práce lze spatřovat v propojení tradičně ekonomických témat, jakými je např. studium různých aspektů vnějších ekonomických vztahů, s tématy politickými, kupříkladu způsob řízení ekonomické diplomacie na národní úrovni. Právě propojení těchto dvou rovin je pro ekonomickou diplomacii velmi typické, neboť bez něj by ekonomická diplomacie tak, jak je podána v této práci, v podstatě nemohla existovat. Práce tedy spojuje ekonomické vlivy s vlivy politickými a analyzuje ekonomickou diplomacii jako organické spojení obou. Česká ekonomická diplomacie má bezpochyby velký potenciál pro další rozvoj. Českým podnikatelům se daří prosazovat se na zahraničních trzích, a to jak ve vyspělé části světa, tak některým z nich i v rozvojových státech. Pokud se podaří odstranit identifikované nedostatky a přijmout některá opatření, která povedou ke zlepšení dílčích aspektů, lze závěrem dodat, že dopady na hospodářský vývoj a podnikatelské prostředí na sebe nenechají dlouho čekat.