Tato práce je analýzou způsobu, jakým Margaret Thatcherová čelila problémům s odbory. Celý problém je zasazen do širšího kontextu dějin Velké Británie v době po druhé světové válce, protože právě tam musíme hledat příčiny těchto problémů. Poválečná Británie se stejně jako mnoho jiných zemí v této době ubírala směrem politiky keynesiánství a plné zaměstnanosti.Tento trend se pokusila zvrátit Margaret Thatcherová svými opatřeními v době, kdy byla premiérkou, tedy v letech 1979-1990. Místo ke keynesiánství se obrátila pro radu k monetarismu a za hlavní cíl si vytkla kontrolu inflace.Odbory pro ni představovaly důsledky politik předchozích vlád, které s nimi nedokázaly nic udělat. Vláda Thatcherové postupně prosazovala zákony, které jejich moc omezovaly a činily je více odpovědné za své akce. Klíčovou akcí v boji s odbory byla konfrontace se stávkujícími v roce 1984, která trvala rok a kterou odboráři nakonec museli vzdát. Když skončila, bylo jasné, že skončilo i období, v němž si odbory mohly diktovat své podmínky. Thatcherová v roce 1990 na svou funkci rezignovala, protože členové Konzervativní strany již nebyli ochotni ji dále podporovat. |