Politika zavádění bezplatné veřejné dopravy pro cestující vybraných evropských municipalit a států v prvních dekádách 21. století

Tato práce vznikla se záměrem vytvořit chybějící komplexní studii o politice zavádění bezplatné přepravy hromadnou dopravou pro cestující, jakož i potvrdit hypotézu, že odstranění tarifů či jejich snížení nevede vždy k nárůstu poptávaného množství. Teoretická část popisuje veřejnou dopravu z hlediska jejích potenciálních substitutů včetně individuální automobilové dopravy, jakožto substitutu způsobujícího vysoké externality. V dalších kapitolách shrnuje dosud známé poznatky o poptávce po veřejné dopravě, popisuje způsob financování veřejné dopravy prostřednictvím závazku veřejné služby a v poslední vyjmenovává dosud známé příklady a zkušenosti se zaváděním bezplatné přepravy. Praktická část zahrnuje čtyři případové studie: Tallinn, Frýdek-Místek, Železniční osobní dopravu ve Slovenské republice a Pražskou integrovanou dopravu (PID). Analýza při zkoumání PID a Tallinnu potvrdila, že snížení ceny, zvláště pokud již původní cena byla velmi nízká, nevede k výraznému nárůstu počtu cestujících, pokud vůbec k nějakému, a poptávka je v těchto bodech silně neelastická. Podstatné je, že politiku doprovází celá řada vedlejších důsledků. Mezi ně můžeme zařadit například: odsání příjmů rozpočtů centrální vlády a dalších municipalit v Estonsku Tallinnem nebo do budoucna politicky těžce zrušitelné rozšíření MHD zdarma ve Frýdku-Místku za hranice města, které má navíc stále expandující tendenci. Mimořádně velký prostor je v práci věnován tzv. vlakům zdarma na Slovensku. Studie popisuje proces zavádění, financování a doprovodné jevy, které bylo za pochodu třeba řešit, aby nedocházelo k omezování platících cestující. Opatření však významně ovlivnilo trh veřejné dopravy na Slovensku: ZSSK byla nucena si znehodnotit vlastní InterCity vlaky vypravované na komerční riziko, negativně zasáhly tzv. bezplatné vlaky soukromou dálkovou autobusovou dopravu a také krajské rozpočty.