Princip "znečišťovatel platí" v judikatuře Soudního dvora EU

Tato práce se zabývá principem "znečišťovatel platí" a jeho právní úpravou na mezinárodní úrovni a evropské úrovni. Mezinárodní úroveň je reprezentována legislativou OECD, OSN a mezinárodními smlouvami, do kterých byl "znečišťovatel platí" zahrnut. Mezi takové smlouvy patří, například, Úmluva o občanskoprávní odpovědnosti za škodu způsobenou ropnými palivy, který se soustředí na objektivní odpovědnost za škody vzniklé na moři. Mezinárodní smlouvy jsou v textu této práce rozděleny na základě odpovědnosti za škody na životním prostředí, podle jejich účelu a rozsahu, a to na smlouvy s průřezovým charakterem, smlouvy s odpovědností za škody v rámci ropného znečištění na moři, smlouvy s odpovědností za škody, které vznikly jako výsledek přepravy nebezpečných věcí a nakonec na smlouvy s odpovědností za škody s přeshraničními vlivy. Evropská úroveň představuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35 / ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní s prevencí a nápravou škod na životním prostředí a směrnice Rady 75/442 / EHS ze dne 15. července 1975 o odpadech. Nejreprezentativnějším pramenem práva na evropské úrovni je však judikatura Soudního dvora, která v této práci, nabízí výklad výše zmíněných směrnic. Případ C-378/08 zabývající se problematikou odpovědnosti a výkladem směrnice 2004/35 / ES v souvislosti se znečištěním zátoky Augusta v italské oblasti. Případ C-188/07, který přichází s problémem ropného znečištění francúzského pobřeží v důsledku ztroskotání tankeru Erika a který se týká směrnice 75/442 / EHS a nakonec případ C-1/03 o úniku uhlovodíků do podzemních vod a jejich sanací, rovněž spojený s výkladem směrnice 75/442 / EHS. V neposlední řadě se práce zabývá vymezením jednotlivých pojmů týkajících se principu "znečišťovatel platí" a jeho základní charakteristikou, jeho funkcí a nástrojů uplatňovaných ve vztahu s tímto principem.

This thesis deals with the "polluter pays" principle and its legislation at international and European level. International level is represented by legislation OECD, the UN and the international treaties to which the 'polluter pays' is included. Such contracts include, for example, the Convention on Civil Liability for Bunker Oil Pollution Damage, which focuses on strict liability for damages caused by the oil pollution on the sea. International treaties in the text of the thesis allocated on the basis of liability for environmental damage, according to their purpose and scope, are divided on contract with the cross-cutting nature, the contract with liability in the context of oil pollution on the sea, the contract with liability for damages incurred as a result of the transport of dangerous goods, and finally the contract with responsibility for damages transboundary impacts. The European level is represented by a Directive of the European Parliament and Council 2004/35 / EC of 21 April 2004 on environmental liability with regard to the prevention and remedying of environmental damage, and Council Directive 75/442 / EEC of 15 July 1975 on waste. However, the most representative source of law at European level is case law of the Court, which in this thesis, offers interpretation above mentioned directives. Case C-378/08 addressing issues of liability and interpretation of Directive 2004/35 / EC with regard to pollution in the bay of Augusta Italian region. Case C-188/07, which comes with the problem of oil pollution french coast due to sinking of the oil tanker Erika and covered by Directive 75/442 / EEC and, finally, Case C-1/03 on the fuel leaked into underground soil and their remediation, also coupled with the interpretation of Directive 75/442 / EEC. Finally, the work deals with defining the various terms relating to the "polluter pays" principle and its basic characteristics, its functions and tools applied in relation to this principle.