Budoucnost zajišťovacího příkazu a jeho souběh s ručením za dodavatele

Důvodem pro vypracování diplomové práce pro mne byl osobní i profesní zájem utvořit si, na základě provedené analýzy, názor na zajišťovací příkazy a možné dvojí zdanění v DPH prostřednictvím souběhu ručení za dodavatele a odebrání nároku na odpočet z titulu účasti na podvodném jednání. Přesněji mě u zajišťovacích příkazů zajímalo, zda se přikloním v této složité, aktuální a medializované problematice na stranu finanční správy, která chce efektivně bojovat proti daňovým únikům tímto agresivním nástrojem, či na stranu daňových subjektů, které v poslední době vyhrávají u správních soudů příliš mnoho případů ve věcech zajišťovacích příkazů. V diplomové práci jsem vyjádřil své úvahy de lege ferenda o zajišťovacích příkazech, aby byla zachována efektivnost nástrojů boje proti daňovým únikům a zároveň, aby nebyly daňové subjekty nepřiměřeně zatěžovány a likvidovány, přestože se nakonec ukáží být subjekty poctivými. Dále mě zajímaly přesněji okolnosti kauzy „FAU“ a její vliv na souběh ručení za dodavatele a odebrání nároku na odpočet. Při práci jsem využil nespočet judikátů, článků a komentářů profesionálů z oboru. Práce může posloužit jako ucelený dokument k lepšímu porozumění pro širokou veřejnost. Na základě provedené analýzy jsem dospěl k názoru, že samotná definice a smysl daně z přidané hodnoty brání souběhu ručení a odebrání nároku na odpočet, ačkoliv takový souběh není nikde v zákoně zakázán. Na základě mých úvah se dále domnívám, že nejlepším možným řešením budoucího vývoje v zajištění daní, je ponechat zajišťovací příkaz, zdůraznit finanční správě její povinnosti při odvolacím řízení a nutnost zákonného vydávání zajišťovacích příkazů, a do zákona včlenit „nucenou správu majetku“ pro zajištění daní méně agresivním způsobem u dosud poctivých subjektů.