Fiskální politika zemí jižního křídla EU mezi lety 2000–2019 a možnosti řešení vládních zadlužení

Název práce: Fiscal Policy of the Southern EU Countries Between 2000–2019 and Government Debts Resolution Prospects
Autor(ka) práce: Bednář, Milan
Typ práce: Dissertation thesis
Vedoucí práce: Ševčíková, Michaela
Oponenti práce: Loužek, Marek; Strejček, Ivo
Jazyk práce: English
Abstrakt:
The aim of this work is to evaluate the fiscal policies of selected Southern European Union (EU) countries between 2000–2019, provide an overview of possible debt resolution options, and formulate economic policy recommendations. It examines arguably the most problematic countries in the Euro Area, which are Italy, Spain, Portugal, and Greece. In short, they are referred to as the EU4 countries. The work focuses on different fiscal perspectives, describes key mechanisms of debt transmission, identifies numerous implications, and connects the fiscal positions of the EU4 countries with other factors, namely with the structural flaws of the Euro Area and the common monetary policy of the European Central Bank. The presented work offers new theoretical and empirical insights within a complex and coherent analysis of the debt crisis in the Euro Area. The used methods include both qualitative and quantitative approaches. The latter include cluster analysis, estimation of structural budget balances and related indicators, debt dynamics framework, unobserved component models, error correction models, and Bayesian vector autoregressive models.The work identifies five main systemic flaws of the Euro Area and present evidence that the EU4 countries suffer from a constant debt accumulation. In this regard, it describes eight channels which increase the indebtedness of the EU4 countries over time. Moreover, it analyses the effects of the common monetary policy and concludes that it worsens the situation in the medium- and long-term horizon. The theoretical analysis also shows that a fiscal union would not solve the systemic problems. The empirical part demonstrates that the EU4 countries should be concurrently analysed because they create a relatively stable cluster within the EU. The larger economies of Italy and Spain show slightly better fiscal positions; however, the situation is alarming nonetheless. The EU4 countries destabilised their economies through prohibitive structural budget deficits. The empirical analysis suggests that the effects of accession to the euro area were detrimental to the EU4 countries, especially to Greece. Moreover, the presented estimates also show a total inefficiency of the supranational fiscal regulation within the Euro Area. According to the analysis, the smaller countries (Greece and Portugal) were able to exploit the high degree of the socialisation of risks in the Euro Area. They played the role of the so-called black passenger in relation to their indebtedness to some extent. Nevertheless, in the end, they were forced to significantly improve their fiscal discipline as a result of the financial crisis of 2008–2009 when compared to the larger countries. The work also shows estimates of relevant fiscal multipliers, and on their basis, it is concluded that the borrowed fiscal resources were used extremely inefficiently before the financial crisis. The fiscal efficiency improved after 2014. However, it is a result of expansionary economic policies and adverse situation of the EU4 countries. After the recession, the relative indebtedness of the EU4 countries was further stabilised by positive real GDP growth. Nevertheless, I provide long-term debt projections and show that the fiscal situation of the EU4 countries is unsustainable. According to the projections, it cannot be expected that the EU4 countries to reduce their indebtedness to 60% of their GDPs in at least 50 years if a debt restructuring or a major structural reform does not take place. Given the presented findings, the most appropriate solution to the debt crisis is a fiscal consolidation combined with structural reforms which must be based on supporting long-term economic growth. However, the structural reforms must necessarily include a return to country-specific currencies in the EU4 countries due to the systemic instabilities in the Euro Area. All in all, a return to basic market principles is needed.
Klíčová slova: Southern EU countries; Euro Area; European sovereign debt crisis; debt mechanisms; fiscal policy; debt resolution prospects
Název práce: Fiskální politika zemí jižního křídla EU mezi lety 2000–2019 a možnosti řešení vládních zadlužení
Autor(ka) práce: Bednář, Milan
Typ práce: Disertační práce
Vedoucí práce: Ševčíková, Michaela
Oponenti práce: Loužek, Marek; Strejček, Ivo
Jazyk práce: English
Abstrakt:
Cílem této práce je zhodnotit fiskální politiku vybraných zemí jižního křídla Evropské unie (EU) mezi lety 2000–2019, poskytnout přehled možných variant řešení dluhů a zformulovat hospodářsko-politická doporučení. Práce zkoumá jedny z nejproblematičtějších zemí eurozóny, kterými jsou Itálie, Španělsko, Portugalsko a Řecko. Zkráceně je na ně odkazováno jako na země EU4. Práce se zaměřuje na podrobnou fiskální analýzu, popisuje klíčové dluhové mechanismy, identifikuje značný počet implikací a propojuje fiskální pozice daných států s dalšími faktory, zejména se strukturálními nedostatky eurozóny a společnou měnovou politikou Evropské centrální banky. Předložená práce obsahuje nové teoretické a empirické poznatky v rámci komplexní a koherentní analýzy dluhové krize v eurozóně. Použité metody zahrnují kvalitativní i kvantitativní přístupy. Druhá zmíněná skupina se skládá ze shlukové analýzy, odhadů strukturálních rozpočtových bilancí a souvisejících ukazatelů, rámce dluhové dynamiky, modelů nepozorovaných komponent, modelů korekce chyb a bayesovských vektorových autoregresních modelů.Tato práce představuje pět hlavních systémových nedostatků eurozóny a ukazuje, že země EU4 soustavně kumulují dluhy. V tomto ohledu popisuje osm kanálů, které v čase zvyšují zadluženost daných zemí. Dále analyzuje dopady společné měnové politiky a dochází k závěru, že tato politika dále zhoršuje situaci ve střednědobém a dlouhodobém horizontu. Teoretická analýza rovněž naznačuje, že zavedení fiskální unie by systémové problémy eurozóny nevyřešilo. V empirické části práce ukazuje, že země EU4 by měly být analyzovány společně, protože tvoří relativně stabilní skupinu v rámci EU. Větší ekonomiky Itálie a Španělska vykazují mírně lepší fiskální pozice, situace je nicméně alarmující. Země EU4 destabilizovaly své ekonomiky prostřednictvím nepřiměřených strukturálních rozpočtových schodků. Empirická analýza naznačuje, že dopady přistoupení k eurozóně byly pro země EU4 škodlivé, zejména pro Řecko. Předložené odhady ukazují naprostou neefektivnost nadnárodní fiskální regulace v eurozóně. Analýza naznačuje, že menší země (Řecko a Portugalsko) byly schopny využít vysokého stupně socializace rizik v eurozóně a do určité míry plnily roli tzv. černého pasažéra ve vztahu k jejich zadlužení. Nakonec však tyto země byly nuceny v důsledku finanční krize, která se plně projevila v letech 2008–2009, výrazně zlepšit svou fiskální disciplínu ve srovnání s většími zeměmi. V práci jsou dále odhadnuty relevantní fiskální multiplikátory a na jejich základě je vyvozen závěr, že vypůjčené finanční zdroje byly před krizí použity velmi neefektivně. Účinnost vládních výdajů se po roce 2014 zlepšila. Jedná se však spíše důsledek expanzivních hospodářských politik a nepříznivé situace zemí EU4. Po recesi byla relativní zadluženost zkoumaných zemí dále stabilizována pomocí růstu reálného HDP. Nicméně, dlouhodobé dluhové projekce v této práci naznačují, že fiskální situace zemí EU4 je neudržitelná. S ohledem na výsledky těchto projekcí nelze očekávat, že země EU4 sníží svou zadluženost na 60 % svých HDP za méně než 50 let, pokud nedojde k restrukturalizaci dluhů či k významné systémové reformě. Vzhledem k prezentovaným poznatkům se nejvhodnějším řešením dluhové krize jeví fiskální konsolidace spojená se strukturálními reformami, které musí být založeny na podpoře dlouhodobého hospodářského růstu. Dané strukturální reformy však musí nutně zahrnovat návrat k vlastním měnám z důvodu systémových nestabilit v eurozóně. Celkově vzato je nutný návrat k základním tržním principům.
Klíčová slova: eurozóna; evropská dluhová krize; Země jižního křídla EU; dluhové mechanismy; fiskální politika; možnosti řešení vládních zadlužení

Informace o studiu

Studijní program / obor: Ekonomie a hospodářská správa/Hospodářská politika
Typ studijního programu: Doktorský studijní program
Přidělovaná hodnost: Ph.D.
Instituce přidělující hodnost: Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta: Národohospodářská fakulta
Katedra: Katedra hospodářské a sociální politiky

Informace o odevzdání a obhajobě

Datum zadání práce: 20. 10. 2018
Datum podání práce: 20. 10. 2020
Datum obhajoby: 2020

Soubory ke stažení

Soubory budou k dispozici až po obhajobě práce.

    Poslední aktualizace: