SOCIÁLNÍ OCHRANA CHUDÝCH V ČESKÉ REPUBLICE

Od 1.1.2007 začal v České republice platit zákon 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Tyto zákony nahradily zákony přijaté v roce 1991, mezi které patřily: zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu a zákon o sociální potřebnosti č.482/1991 Sb. Cílem nově přijatých zákonů bylo motivovat nezaměstnané k hledání zaměstnání, zvýhodnění těch, kteří aktivně práci hledají a projevují zájem si ji udržet a sankcionování osob pasivních, zneužívajících systému. Nově bylo zavedeno existenční minimum, které je definováno jako minimální hranice peněžních příjmů, která se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití. Na rozdíl od minima životního nezohledňuje společenské potřeby. Výše dávek v hmotné nouzi se pohybuje mezi existenčním a životním minimem v závislosti na tom, do jaké míry se nezaměstnaný snaží překlenout hmotnou nouzi svým vlastním přičiněním především prací. V roce 2007 lze zároveň pozorovat poměrně výrazný pokles nezaměstnanosti. Ráda bych se proto ve své práci zaměřila na vliv zavedení nových sociálních zákonů na vývoj zaměstnanosti, nezaměstnanosti a jejich strukturu.