Vzťahy medzi civilnými a vojenskými aktérmi v mierových operáciách - prípadová štúdia MINUSMA

Spolupráce mezi civilními a vojenskými aktéry v mezinárodních mírových misích nabývá na významu, zejména vzhledem ke stále složitějšímu kontextu, v němž jsou tyto mise nasazovány. Ve složitém a nepřátelském prostředí jsou sdílení informací a společná cvičení důležitými koncepty pro úspěch mise. Jednou z takových misí je vícerozměrná integrovaná stabilizační mise OSN v Mali. Zkušenosti získané z mise MINUSMA poskytují poučení pro budoucí mírové operace OSN, zejména v oblastech s vysokou mírou nestability, kde je pro dosažení trvalého míru a stability nezbytná civilně-vojenská spolupráce. Práce identifikuje pozitiva, jako je zavedení struktur ASIFU a JCB, které zlepšily koordinaci a sdílení informací, jakož i účinnou spolupráci v regionech, jako je Gao a Mopti. Na druhou stranu obsahuje řadu negativ, jako jsou organizační překážky, vysoká fluktuace personálu, jazykové a kulturní rozdíly, jakož i nesystematická společná cvičení. Práce dále poukazuje na potřebu restrukturalizace zpravodajských sil, systematických výcvikových programů a zlepšení komunikace a důvěry mezi civilními a vojenskými složkami.

Cooperation between civilian and military actors in international peacekeeping missions is gaining importance, particularly considering the increasingly complex context in which these missions are deployed. In complex and hostile environments, information-sharing and joint exercises are important concepts for mission success. One such mission is the UN Multidimensional Integrated Stabilization Mission in Mali. Lessons learned from MINUSMA provide lessons for future UN peacekeeping operations, particularly in areas of high instability where civil-military cooperation is essential to achieving lasting peace and stability. The thesis identifies positives, such as the introduction of ASIFU and JCB structures that have improved coordination and information-sharing, as well as the cooperation in regions such as Gao and Mopti. On the other hand, it includes a number of negatives, such as organizational barriers, high staff turnover, language and cultural differences, and unsystematic joint exercises. The thesis further points to the need for restructuring intelligence forces, systematic training programs, and improved communication and trust between civilian and military forces.