Tato bakalářská práce si klade za cíl zjistit, pomocí jakých narativů Indie, jakožto střední mocnost, nahlíží na Hospodářský koridor Indie-Blízký východ-Evropa (IMEC) a jak se tato perspektiva promítá do jeho prezentace. Na základě kvalitativní tematické diskurzivní analýzy indických vládních dokumentů, projevů a mediálních textů práce dochází k závěru, že Indie systematicky reflektuje čtyři principy teorie pružného multilateralismu. Zaprvé, princip kontextové specifičnosti je reflektován narativy, které IMEC prezentují jako pružný a adaptabilní režim v kontrastu s čínskou iniciativou Pás a stezka a jako projekt založený na různorodých partnerstvích. Zadruhé, princip komplementarity se odráží ve volbě strategie budování partnerství s širokou agendou, omezeným počtem aktérů a diverzifikací partnerů pro zachování diplomatické flexibility. Zatřetí, princip budování konsensu se projevuje snahou o vytvoření specifického „konsensu IMEC“ založeného na pragmatických regionálních normách s cílem získat mezinárodní uznání a potvrdit tak svůj status střední mocnosti. Začtvrté, nekonfrontační přístup k velmocem je realizován duální strategií, která legitimizuje stávající světový řád a zároveň dává přednost triangulární spolupráci (TrC) primárně s USA, což práce konceptualizuje jako komplexní hybridní „tetrahedrální spolupráci“ (TtC). Angažmá Indie v projektu IMEC tak není náhodné, ale představuje promyšlené a koherentní ztělesnění její zahraničněpolitické strategie jakožto aktivní střední mocnosti 21. století.
Klíčová slova:
IMEC; Indie; střední mocnosti
Název práce:
The India-Middle East-Europe Economic Corridor from the perspective of the Middle Powers
Autor(ka) práce:
Slivanský, Šimon
Typ práce:
Bachelor thesis
Vedoucí práce:
Přikryl, Pavel
Oponenti práce:
Hennlichová, Marcela
Jazyk práce:
Česky
Abstrakt:
This thesis aims to explore through what narratives India, as a middle power, views the India-Middle East-Europe Economic Corridor (IMEC) and how this perspective translates into its presentation. Based on a qualitative thematic discursive analysis of Indian government documents, speeches and media texts, the thesis concludes that India systematically reflects the four principles of the theory of flexible multilateralism. First, the principle of contextual specificity is reflected by narratives that present IMEC as a flexible and adaptive regime in contrast to China's Belt and Road Initiative and as a project based on diverse partnerships. Second, the principle of complementarity is reflected in the choice of a partnership-building strategy with a broad agenda, a limited number of actors and a diversification of partners to maintain diplomatic flexibility. Third, the principle of consensus building is reflected in the effort to create a specific "IMEC consensus" based on pragmatic regional norms in order to gain international recognition and thus confirm its status as a middle power. Fourth, the non-confrontational approach to great powers is implemented through a dual strategy that legitimizes the existing world order while prioritizing triangular cooperation (TrC) primarily with the US, which the thesis conceptualizes as a complex hybrid "tetrahedral cooperation" (TtC). India's involvement in IMEC is thus not accidental, but represents a thoughtful and coherent embodiment of its foreign policy strategy as an active middle power in the 21st century.