Faktory cen nemovitostí a ekonomická efektivita: Empirická studie na základě panelových dat z 30 čínských provincií (2009–2023)

Model růstu Číny založený na pozemkové fiskální politice se od 90. let stal klíčovým motorem hospodářské expanze, avšak jeho dlouhodobý dopad na ekonomickou efektivitu zůstává předmětem diskuse. Tato studie, vycházející z teorie rozsahu veřejných výdajů a teorie endogenního růstu, zkoumá vzájemné působení růstu cen nemovitostí, fiskální expanze a akumulace dluhu na makroekonomickou efektivitu Číny. Na základě panelových dat 30 provincií z let 2009–2023 byl vytvořen vícerozměrný ekonometrický model s cenou nemovitostí jako klíčovou vysvětlující proměnnou, který systematicky testuje vliv cenové dynamiky na trhu s nemovitostmi na celkovou faktorovou produktivitu (TFP) a Malmquistův index produktivity. Empirické výsledky ukazují, že růst cen nemovitostí významně tlumí zvyšování ekonomické efektivity. Základní regresní model i metoda nástrojových proměnných (IV-2SLS) potvrzují významný nelineární negativní vztah mezi cenami nemovitostí a produktivitou. Po překročení určité prahové hodnoty se ztráta efektivity zrychluje. Analýza heterogenity dále ukazuje, že tento negativní vliv je nejvýraznější v ekonomickém pásu řeky Jang-c’-ťiang a v pěti hlavních městských aglomeracích, kde vyspělejší průmyslová struktura a vyšší fiskální aktivita prohlubují fiskálně-finanční nerovnováhy spojené s pozemkovou fiskální politikou. Analýza moderačního efektu naznačuje, že vládní, podnikové a domácí zadlužení zesilují negativní dopad růstu cen nemovitostí na ekonomickou efektivitu, přičemž nejvýraznější vliv má vládní zadlužení. To potvrzuje, že fiskálně-finanční mechanismus založený na příjmech z prodeje pozemků představuje hlavní kanál poklesu efektivity. Testy robustnosti navíc potvrzují spolehlivost modelu. Tato studie rozšiřuje teoretické i empirické poznání o vlivu fiskálních struktur a realitních cyklů na ekonomickou efektivitu a zdůrazňuje strukturální napětí mezi fiskálními omezeními, dluhovou expanzí a průmyslovou modernizací. Doporučení pro hospodářskou politiku zahrnují reformu systému pozemkové fiskální politiky, optimalizaci správy dluhu, zvýšení podpory inovací a průmyslových investic a regionálně diferencovaný přístup. Celkově lze uzavřít, že ačkoli pozemková fiskální politika v minulosti podporovala rychlý růst, její negativní externality se staly strukturálním omezením udržitelného a inovacemi řízeného hospodářského rozvoje.