Riadenie Svätojakubskej cesty na Slovensku

This thesis examines the phenomenon of the Camino de Santiago in Slovakia within the context of religious tourism and regional development. Its primary objective is to analyze the management and activities of the organization responsible for promoting and maintaining the Camino de Santiago, to evaluate its significance for tourism, and to identify factors influencing its future development in comparison with similar associations in other countries. The theoretical part of the work characterizes religious tourism, the historical evolution of pilgrimage, the importance of cultural routes as tools for regional development, and models of tourism destination management. Special attention is given to the Camino de Santiago as an international phenomenon and its standing within the European space. The practical part is based on a comparative analysis of the functioning of the organization Friends of the Camino de Santiago in Slovakia (Priatelia Svätojakubskej cesty na Slovensku) and similar organizations in selected European countries (Czech Republic, Hungary, Austria, Croatia). It examines their management models, financing, relationships with the Church, the success of their activities, expressed primarily through pilgrim numbers and their main challenges. The results indicate that the Slovak model is characterized by a strong dependence on the volunteer sector and a lack of institutional support, which limits its developmental potential. Based on these findings, the thesis identifies a need for systematic support from the public sector, improved coordination among stakeholders, and the implementation of strategic management approaches. Furthermore, the results highlight the significance of cultural routes as tools for sustainable development and their potential to contribute to the economic and social revitalization of regions.

Práce se zabývá fenoménem Svatojakubské cesty na Slovensku v kontextu religiózního cestovního ruchu a regionálního rozvoje. Jejím hlavním cílem je analyzovat řízení a činnost organizace, která Svatojakubskou cestu propaguje a zajišťuje její fungování, zhodnotit její význam pro cestovní ruch a identifikovat faktory ovlivňující její další rozvoj v komparaci s podobnými spolky v jiných zemích. Teoretická část práce se věnuje charakteristice religiózního cestovního ruchu, historickému vývoji poutnictví, významu kulturních tras jako nástroje regionálního rozvoje a modelům řízení turistických destinací. Zvláštní pozornost je věnována Svatojakubské cestě jako mezinárodnímu fenoménu a jejímu postavení v evropském prostoru. Praktická část je založena na komparativní analýze fungování organizace Priatelia Svätojakubskej cesty na Slovensku a podobných organizací ve vybraných evropských zemích (Česko, Maďarsko, Rakousko, Chorvatsko), přičemž zkoumá jejich modely řízení, financování, vztahy s církví, úspěšnost jejich činnosti vyjádřenou především počtem poutníků a hlavní výzvy. Výsledky poukazují na skutečnost, že slovenský model je charakteristický silnou závislostí na dobrovolnickém sektoru a nedostatečnou institucionální podporou, což omezuje jeho rozvojový potenciál. Na základě zjištění práce identifikuje potřebu systematické podpory ze strany veřejného sektoru, zlepšení koordinace aktérů a implementace strategických přístupů řízení. Výsledky zároveň poukazují na význam kulturních tras jako nástroje udržitelného rozvoje a jejich potenciál přispívat k ekonomické i sociální revitalizaci regionů.