Vysoce propojená finanční síť ohrožuje stabilitu finančního systému rizikem nákazy. V této práci se zaměříme na vztah mezi architekturou finanční sítě a dopadem bankrotu finanční instituce na systém. Od definice systémového rizika k přístupům k jeho regulaci se dostaneme k charakteristikám komplexních sítí. Mezibankovní platební systém budeme konstruovat od úrovně jednotlivé banky až k přidání vazeb na ostatní banky, kde jsou vzájemná propojení tvořena prostřednictvím dluhových kontraktů; výsled... show full abstractVysoce propojená finanční síť ohrožuje stabilitu finančního systému rizikem nákazy. V této práci se zaměříme na vztah mezi architekturou finanční sítě a dopadem bankrotu finanční instituce na systém. Od definice systémového rizika k přístupům k jeho regulaci se dostaneme k charakteristikám komplexních sítí. Mezibankovní platební systém budeme konstruovat od úrovně jednotlivé banky až k přidání vazeb na ostatní banky, kde jsou vzájemná propojení tvořena prostřednictvím dluhových kontraktů; výsledkem je pak modelová mezibankovní síť. Na to navážeme studiem různých teoretických a empirických topologií mezibankovních sítí a popíšeme si procesy, které v nich probíhají. Na úrovni banky může dojít k selhání, na které může navázat kaskáda selhání dalších bank s ní spojených, prostudujeme tak vývoj od idiosynkratického šoku k finanční nákaze prostupující celým systémem. Pro regulátory je rovněž podstatná znalost stability a pružnosti finančních sítí, proto teoreticky rozebereme situace v různých režimech šoků. Představíme indikátor systémově významných institucí SinkRank, a na simulovaných datech ověříme, že může být platným i v případě dohledu nad českým mezibankovním trhem. Posledním zjištěním je ověření předpokladu o tom, zda vyšší kapitál vede k méně selhání a vyšší expozice k více selhání. |