Cestování v éře „výjezdních doložek“. Cestování jako alternativa trávení volného času československých občanů v sedmdesátých letech 20. století

Ve své diplomové práci jsem se zaměřila na zahraniční cestovní ruch Československa v období sedmdesátých let dvacátého století. Práce pomohla dokázat, že i oblast cestovní ruchu v této době byla ovlivněna normalizací, která zastavila postupné uvolňování, týkající se i otázky vycestování. Ve své práci jsem ukázala, že už samotná legislativa upravující tuto oblast ukazovala snahu o omezení vycestování do zahraničí a pro mnoho občanů se stalo splnění daných požadavků problematickým či dokonce nemožným. Jiní pak vycestovat mohli, ale čelili v některých případech značným komplikacím. Problémy mohly vzniknout například v oblasti devizových prostředků, neboť bez vybavení devizovými prostředky nebylo v té době možné vycestovat. Dále občany pak omezovaly i celní předpisy, které přesně stanovily, které zboží je možné dovážet a vyvážet a do jaké hodnoty. I samotná organizace cestovního ruchu byla komplikovaná a složitá. Práce také pomohla obhájit tezi, že teritoriální zaměření zahraničního cestovního ruchu bylo poměrně jednoznačné, jasně převládala orientace na socialistické země a snaha o maximální možné omezení cestování do zemí kapitalistických. Jak jsem však ve své práci dokázala, ani vycestování do zemí socialistických nebylo úplně jednoduché.