Vedomá a nevedomá identifikácia používateľov v prostredí nových médií

This bachelor’s thesis addresses the topic of conscious and unconscious user identification in the context of new media. Conscious identification occurs when users actively share their personal data, whereas unconscious identification takes place through technologies such as cookies, geolocation, or tracking scripts, often without the user’s knowledge or consent. The theoretical part of the thesis analyses the motivations that influence users’ decisions to voluntarily provide personal information and describes current tracking techniques that operate without users' awareness. Furthermore, it provides an overview of the risks associated with the collection of user data and outlines ways to protect digital privacy. The practical part examines the awareness of regular users regarding forms of unconscious identification, the ways they attempt to protect their privacy online, and the motivations that lead them to consciously share personal data. The results show that users have a basic understanding of unconscious identification techniques and are mostly able to recognise common tracking mechanisms. However, more complex and technical methods, such as fingerprinting, are generally unknown to them. The findings also indicate that users care about their privacy and try to protect it, primarily by limiting the conscious sharing of personal data. In contrast, they are significantly less protected against unconscious identification. The research confirmed that age is a statistically significant factor influencing the willingness to share personal information online. The older generation is more cautious and sceptical about data sharing, especially when it is a condition for accessing digital services. It was also confirmed that education plays a role in users’ awareness of unconscious identification techniques, with more educated users showing greater understanding in this area.

Tato bakalářská práce se zabývá tématem vědomé a nevědomé identifikace uživatelů v prostředí nových médií. Vědomá identifikace probíhá při aktivním sdílení údajů ze strany uživatele, zatímco nevědomá identifikace se uskutečňuje prostřednictvím technologií, jako jsou cookies, geolokace nebo sledovací skripty, často bez vědomí a souhlasu uživatele. Teoretická část práce analyzuje motivace, které ovlivňují rozhodnutí uživatelů dobrovolně poskytovat osobní údaje, a popisuje současné techniky sledování, které se využívají bez jejich vědomí. Dále práce představuje přehled rizik spojených se shromažďováním informací o uživatelích a uvádí možnosti, jak si chránit digitální soukromí. Praktická část zkoumá povědomí běžných uživatelů o formách nevědomé identifikace, způsoby, jakými se snaží chránit své soukromí v online prostředí, a motivace, které je vedou k vědomému sdílení osobních údajů. Z výsledků vyplývá, že uživatelé mají základní povědomí o technikách nevědomé identifikace a ve většině případů dokážou rozpoznat běžné sledovací mechanismy. Méně známé a technicky náročnější metody, jako například fingerprinting, však většinou neznají. Výsledky zároveň naznačují, že uživatelům na jejich soukromí záleží a snaží se ho chránit, zejména tím, že omezují vědomé sdílení osobních údajů. Proti nevědomé identifikaci se však chrání výrazně méně. Výzkum potvrdil, že věk je statisticky významným faktorem ovlivňujícím ochotu sdílet osobní údaje online. Starší generace je vůči sdílení údajů opatrnější a skeptičtější, zejména pokud je to podmínkou přístupu k digitálním službám. Rovněž se potvrdilo, že vzdělání hraje roli v povědomí o technikách nevědomé identifikace. Uživatelé s vyšším vzděláním mají v této oblasti lepší informovanost.